Svět z batolecí perspektivy: Jak nás vlastně vidí a co se jim honí hlavou?

Na minutu se zastavte a představte si, co všechno obnáší být batoletem: Všechno je nové a neprozkoumané, mysl zažívá konstantní přísun podnětů a slovní zásoba je teprve na startu. V každém okamžiku je batolecí svět jiný – v jednu vteřinu zábavný a v druhou naopak frustrující a nepředvídatelný. Dnešní článek je proto takovou menší ochutnávkou batolecí perspektivy.

„Chci to a potřebuji to hned”

Proč jsou batolata tak urputná v tom, co si zrovna usmyslí? Na to se ptali i vědci ze Stanfordské univerzity, kteří uspořádali tzv. Marshmallow experiment – v něm dětem nabídli jeden bonbon hned, nebo dva bonbony, ale jen v případě, pokud vydrží malou chvíli počkat. Jak batolata uspěla? Většina účastníků do věku 3 let pamlsky zblajzla hned a na výhodnější variantu nepočkala. Jak to, že pro o rok (a více) starší děti to už problém nebyl? 

Mozek batolete, konkrétně jeho exekutivní funkce, tzn. schopnost soustředit se, plánovat, mít sebekontrolu a naslouchat rozumu, ještě nejsou dostatečně vyvinuty, proto batolata nechtějí počkat, neslyší vaše sliby a odmítají jakoukoliv jinou variantu, kterou jim nabízíte. Chtějí tu svoji. A to OKAMŽITĚ.

Že jste to zažili? Předpokládám, že ano. A co s tím?

Teď víme, že kopání nožičkama a záchvaty vzteku nám děti nedělají naschvál, ale že jsou v tomto věku ještě „nedopečení” (ve smyslu iracionální). To ale neznamená, že s tím nic dělat nejde. Kromě toho, že musíte zhluboka dýchat, zachovat klid (a spolknout mnoho slov, která vás v tu chvíli napadnou), můžete s dětmi trpělivost postupně cvičit. Jak?

„Dítě, které zlobí, má málo práce”, říkají indiáni. A tak zkuste trpělivost cvičit například manuálními pracemi, skládačkami nebo v jakékoliv situaci, kdy musí chvíli čekat. Čekání se mu snažte zpříjemnit a intervaly čekání postupně navyšujte. 

„To patří tady!”

Doktorka Montessori rodičům radila, aby dodržovali rutinní postupy a zavedené „pořádky”, jelikož díky tomu dítě ví, co má očekávat. Klasické batole se totiž umí pěkně rozčílit, když věci nejsou tam, kde mají. A to bohužel nejen jejich, ale ty vaše. Připravte se na pár let úklidové diktatury, potřebují to. Připravte dětem prostředí, kde nebude chaos a kde budou věci na svém místě. Dodá jim to pocit bezpečí a jistoty. 

„Všechno vidím a slyším”

Máte-li doma batole, pak víte, že má oči a uši všude. Dalo by se říct, že je to jejich superschopnost, která u dospělého člověka už lehce „otupěla” – dospělí přirozeně filtrují, co potřebují vnímat, avšak batolata ještě nevědí, co je pro ně nejdůležitější, a tak jsou ve střehu pořád. To je taky důvod, proč se rychleji unaví a proč se při nadbytku stimulů dostavují ony hysterické „meltdowny”. Jak to? Opět je to tím, že jsou teprve ve vývoji.

Malé děti mají méně inhibičních neuronů, takže jejich mozek je pod neustálým náporem stimulů. To je například důvod, proč bychom jim neměli číst nové příběhy, jsou-li unavené, ale raději sáhnout po knize, kterou už znají a která je „zaplaví” méně.

„To, jak to vidím já, je jediné správné”

A teď k úhlům pohledu, které si opět vysvětlíme na příkladu. Stačí si vzpomenout na chvíli, kdy jste hráli s dítětem schovku. Dítě má schovanou hlavičku pod polštářem a i když mu trčí nohy, domnívá se, že ho nevidíte. Je to tím, že v tomto věku nejsou schopni zohlednit i jiné úhly pohledu, stejně jako je obtížné si pro ně představit budoucnost. Poučení?

Nedohadujte se s batoletem. A plánujete-li něco „do budoucna”, je nejlepší dohodu ukotvit nějak „hmatatelně”, například tím, že načasujete budík a dohodnete se, že až zazvoní, odchází se do koupelny na čištění zoubků apod.

„Co to je? Proč to je? A čemu se říká…?”

Výzkumy ukázaly, že průměrně se batolata denně zeptají na 100-300 otázek, a to teda rozhodně není málo. Děti od narození snadno přijímají informace, avšak s rostoucím mozkem je začínají různě třídit a kategorizovat. Děti zkrátka mají vnitřní motivaci učit se, jsou vnitřně naprogramováni k objevování světa a k tomu mimo jiné patří to, že budete muset hledat odpovědi. A to někdy není vůbec snadné, obzvláště máte-li dětí více.

„Já sám”

A teď se dostáváme k nejobtížnější, ale zároveň nejroztomilejší části batolecího věku: období „já sám”, během něhož se v dítěti probouzí touha po samostatnosti a nezávislosti. V téhle životní etapě je důležité, aby mělo dítě nápomocný domov a dospělé osoby, které budou jeho průvodcem. Zapojte je do běžného života, dejte jim práci a „a pomozte jim, aby to udělaly samy”. To pro rodiče znamená uspořádat domácnost tak, aby dítě mohlo aktivity zvládat samo (například v kuchyni), poskytnout příležitosti k procvičování, zasahovat jen pokud je to nutné, podporovat a pozitivně reagovat.