Rozvoj dětí - Rovnováha a propriocepce

Svět vnímáme 5 smysly. Smysly jako zrak, čich, chuť, sluch a hmat jsou notoricky známé a vyjmenuje vám je už předškolák. Existují však i další... Věděli jste, že smyslů máme nejméně 7? Říkají Vám něco pojmy vestibulár a propriocepce? Pojďme se na ně mrknout trochu blíž, stojí to za to.

Obr.1. Naše schopnost udržet se na nohou? Zásluha vestibulárního systému a propriocepce.

Naše schopnost udržet se na nohou?

Zásluha vestibulárního systému a propriocepce – polohocitu.

Vestibulární systém (rovnováha) je nejstarší ze smyslových systémů. Systém rovnováhy a propriocepce napomáhají orientaci a schopnosti těla správně chápat své místo v prostoru.  Bez propriocepce bychom nezvládli chodit a nedívat se u toho na své nohy. Nemohli bychom skákat nebo běhat.

Vestibulární systém dítěte je zralejší než jeho ostatní smysly, které dozrávají až po porodu. Krom chuti, ale ani 1 ze smyslů neumí fungovat samostatně, všechny musí spolupracovat s vestibulárem. Schopnost udržet rovnováhu je neoddělitelná od zrakového, propriocepčního i motorického vývoje.

Přijde mi zajímavé, že rovnováhu si neuvědomujeme, dokud funguje správně. To že funguje správně zažíváme skrze jiné smyslové systémy. Je to proto, že systém rovnováhy podporuje zrakové vnímání tím, že udržuje stabilní obraz, ačkoliv se my nebo jiní lidé /předměty/ pohybujeme. Pokud se naruší vztah mezi rovnováhou, naším tělem a zrakovými vjemy, trpíme třeba mořskou nemocí. Podobně tomu je i při jízdě autem jako spolujezdec nebo jízdě proti směru jízdy.

Obr.2. Narušený vztah mezi rovnováhou, naším tělem a zrakovými vjemy způsobuje, že je nám v autě špatně.

A co je tedy ta propriocepce?

Jedná se o vnímání těla.  Umožňuje nám uvědomit si polohu a pohyb jednotlivých částí těla v prostoru a jejich vzájemný vztah. Je to schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností (polohocit). Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd.  Jednoduše řečeno propriocepce nás neustále informuje o naší poloze aniž bychom si to uvědomovali a díky tomu jsme schopni dělat krom pohybu i mnohé jíné věci, jako je například povídání s kamarádkou, poslech hudby nebo podcastu.

Díky propriocepci si utváříme obraz o našem těle v prostoru. Tzv. tělesné schéma si vytváříme od útlého věku. Jedná se však o dlouhý proces, kdy získáme zcela propracovanou představu o našem těle a jeho možnostech až kolem 23 let věku, kdy propriocepce dozrává.

Taktilní čití a propriocepce nám pomáhají uvědomovat si naše tělo v prostoru. Potřebujete to například přesně ve chvíli, kdy jedete na kole a ohlédnete se dozadu za svým partnerem, zda je za Vámi. S tím abyste drželi řídítka stále rovně, i když koukáte jinam Vám pomáhá právě propriocepce,

A jak tyto smysly trénovat?

Obr.3 Houpání je skvělá aktivita na rozvoj vestibuláru.

Vestibulární systém miminka se trénuje už v děloze matky jejím přirozeným pohybem. Pokud je to možné, ani v těhotenství tedy nezůstávejte pasivní a dopřejte svému tělu různé druhy pohybu. Skvělé je třeba plavání, chůze nebo intuitivní tanec. Kdy mohou nastat potíže? Pokud máte rizikové těhotenství a jste upoutána na lůžko = nemůžete se pohybovat = dítě netrénuje vestibulár ani propriocepci. Zde je samozřejmě důležité následovat doporučení odborníků. Jen myslete na to, že v takovém případě, je u dítěte ze začátku větší pravděpodobnost horšího fungování rovnovážného ústrojí a tedy je nutné tyto vjemy dosytit po porodu. Ať tak či tak skvěle na trénink vestibuláru například funguje nošení v šátku, kdy běžně fungujeme, a tedy dítě trénuje rovnováhu i propriocepci spolu s námi naším přirozeným pohybem stejně jako když bylo u mámy v břiše.

Pomalou stimulací vestibuláru své miminko nejspíš uspáváte. Ať už je to pohupováním miminka na rukou, v šátku nebo vozením v kočárku. Houpání můžeme dětem dopřát i v závěsné houpačce pro miminka Kidvak nebo naší Spectře.

Nic se ale nemá přehánět a to platí pro jakékoliv nadměrné omezování přirozeného pohybu, ať už se jedná o nosítko nebo kočárek. Asi víte, že i pobyt v dětské autosedačce by měl být jen po nezbytně nutnou dobu jízdy autem a neměl by sloužit jako prostředek pro umisťování dítěte i mimo auto. Argument, že se v ní dítěti líbí v tomto případě není směroplatný. To samé platí pro dětská lehátka apod. Všechny tyto prostředky nám ulehčují život, ale rozhodně by neměly být nadužívány! Děti z nich skvěle vidí, co se kolem nich děje, ale pak také nemají motivaci k posilování svalů a postupnému vzpřimování.

Je tedy potřeba po chvilkách nechávat dítě i volně na podložce. Na začátku po chviličkách a dobu prodlužovat. Pokládejte ho na pevnou podložku (do příliš měkké podložky by se mohlo probořit) a alespoň občas tak, aby bylo nahé. Tím myslím i bez plíny (pozor na teplotu v místnosti!). Skvělá pomůcka, kterou moc doporučuji je zrcadlo, v kterém se děťátko může celé vidět. Proč? Aby mohlo dostatečně zažít své tělo skrze přirozený pohyb a trénovat správné pohybové stereotypy. To je naprosto nezbytné pro správný psychomotorický vývoj. Bez něj, jakožto pevného základu není možné budovat navazující kognitivní funkce jako je schopnost číst, psát, počítat, schopnost koncentrace apod.

Obr.4 Pevná podložka a zrcadlo jsou důležitými prvky pro správný psychomotorický vývoj.

Vjemy rychlé vestibulární stimulace a propriocepce můžete starším dětem dosytit třeba na každém dětském hřišti, které je vybaveno všemožnými houpačkami, kolotoči, klouzačkami, prolézačkami apod. Přesně na takových atrakcích se systémy rovnováhy a propriocepce musí zapojit a pracovat.  Vzpomínáte, jak Váš 2leťák neúnavně a stále dokola na hřišti opakuje houpy????? Ví, co dělá!

Pokud máte pocit, že Vaše dítě má s rovnováhou potíž, je určitě fajn s tím začít něco dělat hned. Nemyslím tím ale, honit Vaše 4leté dítě po parku a nutit ho na sílu točit se 5min na kolotoči. Nadruhou stranu to ale ani nevzdávejte, když bude Vaše návrhy podobnou činnost, alespoň zkusit, odmítat. Některé děti odmítají nové činnosti apriori, protože je ještě neznají a jejich osobnostní typ zkrátka nemá rád zkoušení nových věcí. Je prima dítěti činnost ukázat, nechat ho nějakou dobu třeba jen pozorovat ostatní děti na atrakci a podpořit ho v tom, že to zvládne také.  Jiné dítě může mít opravdu s rovnováhou nebo propriocepcí problém a odmítá takové činnosti, protože zkrátka cítí, že jsou na něj moc. V takovém případě je třeba zvolnit a nabídnout něco jednoduššího. Ať tak či onak důležitá je vaše navenek manifestováná důvěra, že to dítě zvládne a mnoho pokusů, které dítě absolvuje. Většinou je to pak otázka času, kdy se přidá. Pokud se dlouhodoběji nejste schopni skrz tyto dovednosti pohnout z místa, moc doporučuji navštívit fyzioterapeuta nebo terapeuta NVS, který vám pomůže.

Další tip, který bych vám chtěla moc doporučit, je mít nějaká houpadla doma. Uvidíte, že na nich budou děti, co chvíle. Můžete vyvrtat skobu do stropu a zavěsit do ní závěsný šátek nebo třeba houpačku Swingou. Pokud jste v nájmu nebo nedisponujete vrtačkou, skvěle poslouží i houpací prkno nebo houpačka Spectra.

Další skvělá pomůcka na doma jsou říční nebo balanční kameny Stapellstein, rooty rug či muffik. Proč? Ne vždy je možné jít ven, často je fajn mít doma něco na čem se děti vyřádí a dostanou ze sebe nahromaděnou energii či tenzi a popravdě, ony to fakt milují!

Obr.5 Skvělé je mít alespoň nějaké prvky na rozvoj hrubé motoriky i doma.

Trampolíny jsou na trénink rovnováhy taky skvělé, ale tady jedno velké pozor, správně by je měly užívat děti 6+, které už mají dostatečnou posturální kontrolu nad svým tělem. Jinak to může být velmi nebezpečná zábava. Lékaři napříč obory (traumatolog, ortoped, chirurg) i fyzioterapeuté poslední dobou bijí na poplach. Jak poznat krom věku, že je Vaše dítě na trampolínu už připravené? Teprve až dítě umí stát na pevné podložce na jedné noze, běhat, skákat, střídat nohy do schodů i ze schodů, držet balanc a hopsat, může přistoupit k trampolínám. A pak je též nutné dodržovat základy bezpečnosti jako je množství dětí na trampolíně . Neméně důležité je i to jakého jsou věku a konstituce.

Taktilní čití je neméně důležitá oblast, kterou můžeme stimulovat ať už jemnou celotělovou masáží, vaničkováním, senzomotorickými chodníčky, které si vyrobíte doma nebo třeba chozením v lavóru z půlky plném cizrny, čočky nebo třeba rýže (některé děti to využijí celotělově...) A další skvělá činnost, kterou dětem můžete v létě takřka kdykoliv dopřát, je samozřejmě chození bosky venku např. po trávě na zahradě, v lese nebo na dovolené u moře v oblázcích či písku.

Obr.6. Někdy stačí jen sundat boty a začít přírodu na vlastní plosky nohou.

Do cca 8 let věku se vytvářejí a upevňují propojení mezi centrem rovnováhy a ostatními centry. V této době velmi platí, že pohyb je potravou pro mozek. Většinou děti tyto pohyby samy vyhledávají, stačí jim v tom nebránit.

Krásný podzim a mnoho rozličných forem pohybu Vám a Vašim dětem přeje

Alena

Autorkou článku je: Alena Špačková (montessori_sense)

„Rodičovství je cesta ke zralosti a růstu. Pokud se odvážíme více se učit a méně vyučovat.“