5 nebezpečných věcí, které by si mělo zkusit každé dítě
Dětské prstíčky umí sice swajpovat na mobilech, ale ještě pořád nezapomněly na praky. Kdo chce do rodiny vnést trošku oldschool aktivit, jste tu správně. Dneska bude řeč o ohni, kapesních nožích a všem, co je tzv. nebezpečné.
Nebezpečím nemyslíme, že necháme děti žonglovat s noži nebo přebíhat dálnici – řeč tu bude o jemně „nebezpečných“ aktivitách, které dětem pomáhají prozkoumat a definovat hranice jejich světa. Ano, světa, který v očích mnoha rodičů obnáší tolik rizik, až se z nich stanou „helikoptéry“. To, že pak mnohé děti nemají okamžik, kdy by byly ponechány samy sobě, došlo i Geverovi Tulleymu, který založil tzv. Tinkering school.
Věci, které by oči rodičů vidět nechtěly
Tento letní tábor nám může být velkou inspirací, cituji: „Je to místo, kde nervózní rodiče nechají své děti a my s nimi pak děláme všechny věci, které jsme dělali jako děti, a nikomu to neříkáme." Není divu, že vzápětí se o Tulleyho táborech začalo šuškat po celých státech, až byl v roce 2007 pozván na TED talk, kde jeho přednáška s názvem 5 nebezpečných věcí, které byste měli nechat dělat své děti, vyvolala velké pozdvižení.
Nejlepší návod, jak udržet děti v bezpečí, je… nechat je ochutnat trošku nebezpečí
Gever Tulley se z pověstné pětky nakonec dostal až na 50 nebezpečných věcí, o kterých s manželkou napsal knihu – ta si klade za cíl namotivovat rodiče k otevřenějšímu modelu dětství, kde dětem bude dovoleno více zkoumat, testovat a stát se „dětmi na vlastní pohon“.
„Když ochráníme každý roh a odstraníme každý ostrý předmět, každičký kousek nebezpečí, pak, když se s nimi děti poprvé dostanou do kontaktu, zraní se.“
Long story short: Tím, že se hranice toho, co je pro děti bezpečné, stále zmenšují, připravujeme děti o cenné příležitosti učit se, poznávat vlastnosti světa a ustát jeho výzvy. Tím, že jim odstraňujeme vše, co by je mohlo ohrozit, způsobuje, že se nenaučí, jak s touto hrozbou pracovat.
5 nebezpečných věcí, ze kterých bylo velké haló
Pokud čekáte na věci, které Gever Tulley na své přednášce zmínil, nenecháme vás dlouho čekat:
Hrát si s ohněm.
Mít vlastní kapesní nůž.
Házet oštěpem.
Rozebírat spotřebiče.
Řídit auto.
Pokud se vám teď orosilo čelo, omlouváme se, ale uklidnit vás může například číslo 46 z výše citované knihy, které zní: „Slepte si prsty vteřinovým lepidlem a zkuste, jak se žije bez palce“. Myslím, že tento bod si vyzkoušelo mnoho z vás na vlastní kůží, každopádně… popojedem.
Nebezpečné věci jsou zajímavé
Lukostřelba, střílení z praku, hod oštěpem, hra s ohněm, řezání, vrtání… to všechno jsou ve skutečnosti strašně zajímavé věci, které kromě toho, že děti mohou mnohé naučit, jsou prostě samy o sobě dost zábavné. A i když prakticky ve všem, co děláme, existují aspekty nebezpečí, trikem je naučit se, jak toto nebezpečí minimalizovat. A to nepůjde jinak než cvikem.
S prakem za pasem
My hlasujeme za praky. Tato „klukovina“ je totiž jemnou výzvou, jak rodičovskou komfortní zónu lehce poškádlit – a zároveň ukázat dětem, že mají právo zkusit i něco s kapkou nebezpečí. A taky jim projevit důležitou stránku vašeho vztahu: tedy to, že jim důvěřujete. To neznamená, že necháte děti s praky napospas a bez instrukcí je nyní vyšlete busem do Divoké Šárky. Naopak. Buďte průvodcem, nastavte pravidla a vyražte ven. S prakem za pasem. Děti čekají nové zážitky a vás záplava nostalgických vzpomínek, jaké to bylo… když jste byli malí. Buďte malí znovu a radujte se, jakou máte mušku a jak krásně vám to střílí.
Přesně proto jsme je totiž vyrobili.
