Maminka roku 2019
Zavřela jsem oči. Zmáčkla tlačítko. E-mail cinknul a bylo jasné, že jsem se přihlásila ještě včas.
Minulý rok jsem na to skočila Lucce z Petit Lulu.
Moje kamarádka z „mladých“, rozuměj bezdětných let, se dostala do semifinále soutěže a já její cestu bedlivě sledovala a pomáhala.
Do kalendáře jsem si na březen roku 2019 napsala připomínku: „Možná se přihlaš do Maminka roku 2019“.
V březnu jsem s klidným srcem přesunula poznámku na květen a v květnu se v jeden z posledních dnů přihlásila.
Přece si to nenechám ujít, že.
A ono se to povedlo. Vybrali mě. Vybrali Utukutu.
A jestli znáte Utukutu, znáte i mne. Jsem jeho hlasem.
A taky částí srdce.
Mluvím s vámi přes online svět, potkávám se s vámi v realitě.
Píšu vám vzkazy do balíčků.
Občas je celé kompletuji, jindy jen někoho kibicuju, ať to udělá ještě víc dokonaleji než teď.
I po těch letech mám to naše třetí dítě pořád stejně ráda.
A teď se ta práce přehoupla k vám.
Do finále totiž postupují 3 maminky kategorie. Vždy ty, které budou mít největší počet hlasů.
Tato hlasovací část probíhá celé dva měsíce (14.5. – 14.7.),
hlasovat můžete každou hodinu v každém dni až do poslední minuty dne 14. července.
Dáte to s námi? Nebo spíše se mnou? Pomůžete mi?
Třeba 24x za den. Prostě každou hodinku.
Jen vždy opíšete kód. Žádné registrace ani platby.
Co z toho věčného přihlašování do různých akcí mám?
Přiznám se, že sama víc stresu než čiré radosti.
Přece jen, jdete s tváří, kůží i celým svým životem na trh a dáváte ho všanc online světu.
Ale také je to velká zkušenost a možnost poznat naprosto skvělé lidi. A třeba tyto lidi bych nikde jinde nepotkala.
Je to také veliká šance pro Utukutu. Zviditelnění a možnost šíření jeho jména mezi další lidi a rodiny.
Jsme totiž hrdí na to, že máme vlastní dílnu. Že nejsme „jen“ přeprodejci, ale celkovou výrobu si vedeme a pracujeme na společném snu.
Takže dneska nesoutěžím jen já jako maminka. Ale soutěžím za celou Utukuťáckou rodinu.
Na mém Vision Boardu pro letošní rok září věta:
„Dobré jméno Utukutu se šíří samo a lehce“.
Tak tímhle si toto přání tak pomalu plním.
Co ale nabídnu vám za to, že se mnou budete mačkat kódy do mobilu a PC?
Můj pocit, když jsem loni podporovala holky, byla hlavně hrdost.
Že jsem ráda, že je znám (víc i míň).
Že jsou pro mne příkladem, ráda čtu jejich blogové články, či se s Luckou (Petit Lulu) můžu radit.
Prostě taková sounáležitost, lidskost a pokora.
Nevím, zda vás tohle může motivovat. Věřím, že ano.
Z celého srdce vám díky
Gábi Hrdina
A tady ještě jednou to hlasování :)
(Začátky v roce 2014. Ale David, hlava dílny, se směje stále stejně.)
(My, jako srdce Utukutu. Já a můj muž Vikltor.)