Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy jste věřili na Ježíška? Celý prosinec jste se snažili sekat dobrotu, aby vám Ježíšek nadělil pod stromeček vše, co jste mu zanechali v dopise za oknem. To nekonečné těšení se na dárky až do chvíle, kdy po večeři zazvonil zvoneček a vy jste přišli ke stromečku, pod kterým se zničehonic objevily dárečky. Vzpomínáte si však také na moment, kdy jste se dozvěděli, že Ježíšek neexistuje a dárky kupují rodiče?
Kdo nosí dárky?
Vše je to krásné, pozorovat jiskru v očích dětí, když píšou dopis Ježíškovi, ranní nadšení, když zjistí, že seznam vysněných dárků za oknem již není. Očekávání onoho večera, zda Ježíšek opravdu donese vše vytoužené. Nálada je vygradovaná koledami, vánočními dekoracemi, svátečním oblečením a dobrou náladou. Pro mnohé děti i dospělé je to jeden z nejhezčích večerů v roce. Postupem času ale začne „vánoční záhada” dostávat jisté trhliny a dítě si začne klást otázky. Proč po večeři vždy jeden z rodičů zmizí a objeví se, až když jsou dárky pod stromečkem? Jak Ježíšek stihne obdarovat všechny děti prakticky ve stejnou chvíli?
Ve škole pak zjistí, že některé děti dostaly mnohem více či dražší dárky. Je Ježíšek nespravedlivý, nebo jsem moc zlobil/a? Nebo třeba najdou dárky ve skříni. Nakonec přijde otázka na tělo: „Mami, existuje vůbec Ježíšek?”
Montessori přístup vs česká tradice
Montessori metoda je o jednání s dětmi na stejné úrovni, jako jsme my dospělí. To zahrnuje nikdy nelhat, ani v případě Ježíška, protože všechny drobné i větší lži se podle montessori postupem času projeví na důvěře dítěte v rodiče. Všechny tvrdé pravdy jdou však říct tak, aby to dítě dobře vstřebalo. Vysvětlíte dětem, že Vánoce jsou o štědrosti ke svým bližním, ne o čekání na záplavu dárků. Je to příležitost, jak mohou samy někoho obdarovat.
Christopher Boyle z univerzity v Adelaide sepsal esej A Wonderful Lie (česky Nádherná lež), kde je docela skeptický k vánočnímu příběhu o Santovi, který se vypráví dětem. Jeho hypotéza byla postavená na přesvědčení, že můžeme dětem poplést hlavu ve vnímání pohádkového světa ve vztahu k tomu reálnému. Vždyť rodiče jsou pro děti absolutními vzory a dávají jim praktické rady do života, jako například, že je třeba rozhlédnout se přes cestu.
Když se pak děti dozví, že Ježíšek neexistuje, podle Boyla to může narušit důvěru dítěte k rodiči a mohou tak vzniknout otázky typu „V čem všem mi rodiče ještě lhali?”. Boyle vycházel ze svého výzkumu, kdy 1 200 respondentů odpovídalo na otázku, jak je odhalení neexistence Santa Clause ovlivnilo. Více jak polovina respondentů odpovědělo, že důvěra ovlivněna nebyla, 15 % se ale cítilo zrazeno. I takhle malé procento způsobilo rozruch mezi psychology. Ti přišli se starým výzkumem z roku 1994, kdy respondenti naopak uváděli, že měli dobrý pocit z odhalení a smutní byli spíše rodiče, jelikož vymizelo jakési kouzlo jejich pohádky.
„Neznám dítě, které by ztratilo důvěru ve své rodiče, protože mu lhali o Ježíškovi,“ odpovídal na tohle téma klinický psycholog Radek Ptáček v rozhovoru pro Respekt (12/2020).
„Z vývojově-psychologického hlediska bych dětem nebral magické myšlení, do kterého trochu neznáma patří. Tohle se nám už v životě nikdy nestane. Je to jedinečná možnost, aby se do toho mozečku zapsalo něco jako naděje na něco nadpřirozeného, co si člověk ponese třeba i do dospělosti,“ doplňuje Ptáček.
Přiživovat příběh o Ježíškovi, nebo říct pravdu?
Když kolem Vánoc vytvoříte magickou atmosféru, dítě si z odhalení neodnese do života trauma a zklamání. Naopak mu zajistíte pár kouzelných let, na které bude později vzpomínat, stejně jako to nyní děláme my dospělí. Není dobré však používat strach a výhružky k výchově, tedy věty typu: „Jestli budeš zlobit, Ježíšek ti nic nedonese!”
Vánoční příběh s Ježíškem lze zachovat, i když dítěti vysvětlíte koncept Vánoc – dárky si mohou dávat lidé i mezi sebou, na tuhle radost Ježíšek nevlastní výhradní právo :-) Tím se vám otevřou dveře do společného tvoření dárků s dětmi. A jakmile je dítě plné pochybností nebo objevilo skříň plnou dárků, vyjevením pravdy nic nezkazíte.