Hodně lidí ji zná z Instagramu pod přezdívkou dětská fyziomáma, někteří ji mohli zahlédnout v pořadu Sama doma. Michaela Kačírková je dětská fyzioterapeutka, která předává své cenné zkušenosti a praktické informace rodičům, kteří si v zacházení s miminkem přejí získat jistotu a zároveň vědět, čím své nejmenší ve vývoji podpořit a čemu se naopak vyhnout. V dnešním rozhovoru se pobavíme o tom, co všechno práce dětské fyzioterapeutky obnáší a proč její oblíbené pracovní motto zní „netlač řeku, teče sama“.
Míšo, když se řekne dětský fyzioterapeut, koho si máme představit?
To je krásná otázka, akorát odpověď na ni bude individuální. Z mého pohledu by to měl být člověk, který je pro rodiče partnerem a provede je psychomotorickým vývojem miminka a pomůže mu s případnými problémy ve vývoji. K dětskému fyzioterapeutovi může přijít i rodič s miminkem, který žádný problém nemá, jen se chce třeba v jeho vývoji ujistit či zjistit, jakým způsobem jej může podpořit. Pokud děťátko nějaký problém má, fyzioterapeut by měl rodičům vysvětlit, co to znamená a jak pokračovat, aby se problém eliminoval či ideálně vymizel.
To znamená, že dětský fyzioterapeut jen „nehasí“ požáry, ale rodiče vás navštěvují, i když jejich děťátko nemá žádný problém?
Přesně tak, dětský fyzioterapeut nemusí jen řešit už přítomné problémy, ale může působit preventivně. Proto jsem připravila kurz “Pro zdravý vývoj miminka”, kde rodičům předávám informace, které mají preventivní charakter pro vývoj miminka. Je nastaven tak, aby znali všechny podstatné informace o vývoji, jak má probíhat, jak jej podpořit, jak jej přirozeně a zdravě rozvíjet.
Co se vám na této práci nejvíce líbí?
Určitě to, že mohu dětem opravdu hodně pomoci. Ten moment, když vidím, že se děti zlepšují doslova před očima a pomáhá jim to (samozřejmě ne vždy se dějí „zázraky na počkání”, ale děti se zlepšují výrazně rychleji než dospělí). Když rodičům mohu vysvětlit, jak tělo funguje, a oni mají takový „AHA moment”, kdy to pochopí a začnou podporovat jeho zdravý přirozený psychomotorický vývoj. Velký smysl vidím právě v prevenci, kdy se dá zabránit či eliminovat vzniku problému v psychomotorickém vývoji. Zároveň mě tato práce nutí „být ve střehu“ - i když s dětmi pracuji téměř 10 let, žádné miminko není stejné, vždy mě nějaké něčím překvapí, donutí více přemýšlet a to dodává této práci velkou rozmanitost. Stále se učím nové a nové věci, utvrzuji se v tom, že každý člověk (i miminko) je originál a že neexistuje žádný přesný návod na to, jak s miminkem na konkrétní problém cvičit, ke každému je potřeba přistupovat individuálně.
Před dvěma lety jste porodila holčičku, takže jste kromě fyzioterapeutky i mámou. V té době jste si založila i Instagram, kde ostatním rodičům dáváte spoustu rad. Zajímá mě, s čím se na váš rodiče nejčastěji obrací?
Prakticky se vším. A to je v pořádku. Z mého pohledu je vhodnější se raději zeptat, než pochybovat nebo něco řešit pozdě. U miminek je každý týden v jejich vývoji znát. Například když si nejsou jisti vývojem miminka, když neví, jak miminko chytit, držet, jak ho přebalovat. Každý rodič chce pro své miminko to nejlepší, ale často se ztrácí v různých (neucelených) informacích, které mohou dohledat na internetu a sociálních sítích. Výsledek je většinou ten, že se cítí nejistě.
Přiznám se, že když jsem poprvé viděla váš Instagram, litovala jsem, že jsem vás neznala dřív - jako prvorodička jsem například neřešila, jak budu s miminkem zacházet, brala jsem to tak, že porodím a nějak to přijde „samo“. Jak jste ale zmínila před chvílí, první týdny nakonec byly ve znamení velké nejistoty. Žádají vás o pomoc i maminky, které si najednou, stejně jako já, po porodu neví rady?
Žádají a jsem za to moc vděčná, bohužel ne vždy je v mých silách odepisovat. To byl i impulz pro realizaci kurzu, díky kterému můžu dopravit informace více lidem najednou. Rodičům, kteří mají kurz, se snažím vyjít maximálně vstříc, a případné informace, které nejsou v kurzu, doplním. Považuji to za nutné, protože když se občas dívám na nějaké internetové diskuse, kde si rodiče radí navzájem bez širších znalostí a bez toho, aniž by znali celkový stav děťátka (anamnézu, předchozí vývoj, další pohyby, které miminko používá,...), vylekám se. Naštěstí mám vzdělání, které mi umožňuje mít nadhled, ovšem pokud ho rodiče nemají, může je taková „nevinná” diskuze ještě více znejistit nebo třeba i mylně uklidnit a bohužel tím mohou ztratit drahocenný čas (každý týden tam hraje velikou roli).
To, co píšete, že jste litovala, že jste můj profil neznala dříve, slyším opravdu často. A moc bych si přála, aby rodiče měli informace ještě před porodem a získali tak i jistotu po porodu. Před porodem je více prostoru se připravit na to, co přijde, zjistit si informace - po porodu je toho tolik, co se začne řešit (od kojení přes spánek, změnu režimu až po hormonální změny a další záležitosti), že mnohdy není čas nebo kapacita na to zjišťovat si další informaci. Z mého pohledu maminky je vhodné informovat se o základech právě již před porodem. Také bych ráda upozornila na to, kde si informace shánějí, vždy se podívejte na vzdělání daného člověka.
Míšo, jako maminka pod denní palbou reklam a „novinek pro děti“ si nemůžu odpustit otázku: co všechny ty pomůcky, které jsou na trhu? Dáte nám nějaký základní klíč k tomu, abychom věděli, čím děťátku prospějeme? Jak vypadá taková ideální pomůcka?
Důležité je si uvědomit, že za každou pomůckou je především dobrý marketing, který většinou nenapíše to „ALE”, chce především prodávat. A dokud je poptávka, bude i nabídka. Většina nevhodných pomůcek nebo pomůcek, které by měly být používány na omezený čas, pomáhá spíše rodičům než dětem. Hlavně ty pomůcky, které mají dělat něco za miminko, by rodičům měly být podezřelé (př. sedí, stojí, chodí za miminko... apod.). Mám takovou základní pomůcku, jak zjistit, jestli je pomůcka opravdu nevhodná - představte si v ní sami sebe, fyzicky, nemyslím psychicky. Pomůcky, které jsou vhodné, většinou dovolují pestrost pohybu, větší aktivitu a méně pasivity. Při zakoupení bych se také dívala na atestace, kterými hračka prošla.
A ještě k těm pomůckám… viděla jste někdy nějakou opravdu šílenou pomůcku, která vám vyrazila dech?
Už jsem si asi na ty všelijaké pomůcky zvykla, mě spíš vždycky fascinují ty popisky u nich. Bez sedátek dítě nebude sedět, bez chodítek nebude chodit... Občas mi ve zprávách na Instagramu přistane nějaké video, na které koukám s velkým údivem, například osmiměsíční dítě, které jede na surfu.
Takže z pohledu fyzioterapeuta není osmiměsíční děťátko na surfu fascinující?
Fascinující to je, ale v jiném slova smyslu, než autor takového videa chtěl. Z našeho fyzioterapeutického pohledu osmiměsíční miminko opravdu do stoje na surf nepatří.
Podle toho, co vyprávíte, to skoro vypadá, že děťátko toho mnoho nepotřebuje. Kdybyste ale měla vybrat jednu pomůcku, kterou vnímáte jako dobrou investici, která by to byla?
Ono záleží pro jak staré děťátko.
Pro nejmenší miminko je skvělý košík pro miminko, bez problému jsme dceru mohli přenášet, kam jsme potřebovali, ona mohla být na rovné podložce a zároveň jsem ji měla pod dohledem. Také doporučuji polohovací polštářek, ten jsem bohužel neměla, protože jsem jej nechala vyrobit až později (stále je testován). Například zavinovačku dcera úplně odmítala, ale jiné děťátko ji může milovat a i to je v pořádku (za určitých podmínek na určitý čas).
Pro starší děti to jsou jakékoli pomůcky, které pomáhají rozvíjet jeho získané pohybové dovednosti. Pro lezoucí děti velmi ráda doporučuji Vaši houpačku Spectru s deskou, kde děťátko může lézt po desce nahoru a dolů - zlepšuje tedy svoji pohybovou dovednost lezení, houpačku může podlézat (na podlézání ale doporučuji, aby už děťátko lezlo po čtyřech), může ji obcházet či se na ní houpat a tím trénovat stabilitu a zjišťovat, jak funguje přenos těžiště těla, dále je skvělý Piklerové trojúhelník - Climbou a učící věž - Kidhelper. To jsou pomůcky, u kterých nikdo nebude litovat, že je pořídil, děti si s nimi vyhrají, a rozvíjí jejich pohybové dovednosti a plánování pohybu. (Pozn. všechny tyto pomůcky máme doma).
Jaké Utukutu dětská fyziomáma Míša Kačírková doporučuje?
A na závěr, na vašich stránkách mne zaujal citát „netlač řeku, teče sama“. Kdybyste měla rodičům říci, v čem je pro ně toto motto důležité…
Tento citát je pro mě takovým životním mottem. Někdy mám v životě pocit, že toho musím hodně stihnout a že včera bylo pozdě. Mám tendence dělat to na sílu, ale to většinou nedělá dobrotu. Musím se tedy zastavit, zklidnit a nechat věci trošku více plynout, ono to poté jde mnohem lépe. A tak je to vlastně i s vývojem dětí, vývoj probíhá sám, není třeba děti učit pást koníky, lézt, chodit,... Jen je potřeba dát jim k tomu příležitost, aby se mohli zlepšovat a zdokonalovat pohyby. Netlačit na ně, aby už konečně seděly, stály, chodily... Pokud má však miminko nějaký problém ve vývoji, je vhodnější konzultovat to s odborníkem, který rodičům poradí, jak jej vhodně podporovat v kvalitním vývoji, tady není úplně tento citát na místě.
