Rodičovská role mi občas připomíná soutěžící v pevnosti Boyard. Čeká vás řada úkolů, o kterých jste doteď neměli ani páru, a sotva jeden přežijete, už běžíte do další komnaty, kde je přichystáno ještě něco daleko těžšího. Jednou z těch nejnáročnějších komnat jsou pak rozhodně dětské emoce, kde mnoho rodičů ztrácí dech. Mám pro vás mapku, díky které ho snad znovu naberete.
Od kojence po předškoláka - Přehled, díky kterému dětem lépe porozumíte.
Emoční vývoj
V náročných momentech se asi občas ptáte, k čemu ty emoce vůbec jsou. No jo, jenže bez emocí bychom to nebyli my. Emoce jsou to, co dodává našemu životu i světu kolem šťavu. Pozor, to ale neznamená, že nám někdy nemusí lézt krkem. Mám ale za to, že když člověk pochopí, jak důležitou roli v našem životě hrají, a co vlastně za emočním prožíváním nás i našich dětí stojí, tak se s nimi tak nějak lépe sžijem. Tak pojďme na to.
Kojenecký věk
První dva roky života jsou tzv. senzitivní fází emočního vývoje, to znamená, že způsob, jakým ho dítě prožije, ovlivní nejen vztah k jemu samému, ale také k životu celkově. Rodiče by tedy měli vědět, že v této době hraje zásadní roli uspokojování citových potřeb dítěte, které doslova v mateřském náručí umožní vznik tzv. základní důvěry. V sebe, v rodiče, v ostatní a ve svět.
Jak víme, v raném věku děti neumí používat jazyk, tudíž komunikují prostřednictvím emocí, a jak jsme si všichni zažili na vlastní kůži: dělají to doslova celým tělem. To, co prožívají se odráží v jejich mimice, pohybech a hlasovém projevu. Na začátku je to především vyjádření libosti-nelibosti, avšak jak dětí postupně roste (od 6 měsíce), emoce se začínají diferencovat a emoční škála se postupně rozrůstá.
Batolecí věk
I když se traduje, že batolata + emoce = jedna velká jízda, tak s nástupem batolecího věku si mnoho rodičů uleví. Emoční prožitky se více diferencují, což rodičům umožňuje zjistit, co se vlastně děje. A důležitá změna nastává i v jejich nervovém systému - mezi 2. a 3. rokem života se totiž propojuje emoční centrum (limbického systému) s prefrontální kůrou, takže děti už krok za krokem dokážou své emoce regulovat. (P.S. Emoční ovládání se ale piluje až do předškolního věku. Tento vývoj je tedy poměrně pomalý, což znamená jediné: záchvatům vzteku se zatím nevyhnete).
Důležitou informací je, že emoční vývoj je v batolecím věku spojen s rozvojem sebeuvědomění (dítě už se bere jako samostatná bytost oddělená od ostatních), ví, že aktuální emoce jsou jeho, a s tím, jak se dostává více do světa, začíná zažívat emoce jako je stud, hrdost nebo empatie.
Batole a empatie, vážně?!
Možná jste na na konci poslední věty zarazily, protože kdyby byli empatičtí, tak přece vědí, že mamince záchvaty vzteku nedělají dobře. Ano, je to tak, batolata už se daleko lépe orientují v projevech jiných lidí a dovedou se vcítit do nálady jiného člověka, ovšem emoce ještě nemají plně pod kontrolou. K lepšímu sdělení jim dopomáhá i čím dál širší slovníček - díky němu nám jsou postupně schopni říct, co se „zase“ děje. Avšak nezapomínejme na to, že s narůstajícím pocitem sebeuvědomění roste také jejich potřeba prosadit „to svoje“, takže dostanou-li se do situace, která je frustruje, reagují jak jinak než…vztekem.
Předškolák
Zapněte znělku vítězů, máte za sebou to nejhorší…pokud tedy zapomeneme na fakt, že vaše děti čeká ještě puberta. Teď si ale pořádně vydechněte, protože emoční prožívání předškolních dětí je daleko více stabilnější a pro rodiče více předvídatelné. Emoční regulace je na daleko vyšší úrovni, a tak frekvence různých záchvatů a dalších negativních emocí klesá. Vztek a zlost se tedy neobjevuje tak často, ovšem na jejich místo nastupuje strach, který jde ruku v ruce s rozvojem dětské představivosti. Dobrá zpráva je, předškoláci mají smysl pro humor, velmi rádi se učí první vtipy a díky pochopení toho, co je to budoucnost, se dokážou na něco těšit.
