Když jsme v časovém presu, všichni pociťujeme pocity úzkosti. Ranní shon nebo deadline v práci vyvolává u většiny z nás stresovou reakci. A teď si představte, že se po vás chce, abyste tyto věci udělali dříve, než se rozezní časovač, a navíc nemůžete ovlivnit, kdy skutečně zazvoní.
Dětská psycholožka Emily W. King, Ph.D., která se specializuje na práci s úzkostlivými dětmi, byla sama svědkem mnoha děsivých reakcí na minutky. Viděla, jak si děti při pohledu na minutku zakrývají uši rukama. Rodiče se jí často ptají, jak často si mají s dětmi hrát a jak dlouho. Nastavením odpočtu ale překvapivě docházelo k tomu, že vedle smyslového zážitku, kdy zábava skončí, děti pociťovaly silnou úzkost z časových limitů.
Jak úzkost vypíná schopnost učení
Důvodem, proč se chceme vyhnout vyvolávání další úzkosti, je to, že když pociťujeme silnou úzkost, nemůžeme se učit nebo dokončit úkol, který máme před sebou. Naše amygdala (kde se v mozku nacházejí emoční funkce) doslova unese náš čelní lalok (kde se nacházejí výkonné funkce) a my ztrácíme schopnost plánovat, co bude následovat, protože jediným úkolem našeho mozku je v tu chvíli zajistit nás před nebezpečím.
Silná úzkost většinu z nás přivádí do stavu boje, útěku nebo zamrznutí, což je užitečné, pokud je na útěku tygr nebo nám hoří dům, ale někdy může být úzkost iracionálně vysoká a náš mozek si myslí, že jsme v nebezpečí, i když je naše tělo ve skutečnosti v bezpečí a úkol, který před námi stojí, je jen nepříjemný. U dětí může boj, útěk nebo ztuhnutí vypadat jako hádka, schovávání se nebo vypnutí mysli. Když se tedy k obtížnému úkolu přidá ještě stres z časového limitu, může se situace ještě zhoršit.
Proč je důležité cítit čas
Pocit času je vnitřní pocit, který zažíváme například tehdy, když máme na seznamu úkolů ještě jednu položku a předvídáme, že ji úspěšně stihneme, než budeme muset odejít na schůzku. Když má člověk potíže s vnímáním času, často nedokáže předvídat časový rámec potřebný pro danou činnost, což vede k potížím s řešením potřebného obratu. Děti můžeme naučit vnímat čas tím, že jim ukážeme, jak čas vypadá. Time Timer je můj oblíbený nástroj, jak toho dosáhnout, spolu s následujícími strategiemi, které minimalizují další úzkost.
Vizuálno namísto digitálna
Pokud dítě ještě neumí číst z hodin, máme tendenci si myslet, že nejlepší je digitální. Digitální hodiny však nepodporují výuku vnímání času, protože představují pouze čísla, která se mění, a nikoli vizuální znázornění plynutí času. Když dítě nevidí, jak se časový úsek zmenšuje, často se lekne a ještě více zneklidní, když čas vyprší.
Budování důvěry bez dalších alarmů
Někdy se stává, že když v terapeutické herně představím Time Timer, děti se okamžitě tváří znepokojeně. To je okamžik, kdy si sedneme ke hře s Time Timerem a já jim vysvětlím, že zvuk mého Time Timeru je vypnutý a bude vypnutý vždy. Někdy důvěra ke mně a k tomuto novému plánu trvá několik sezení, ale časem se děti naučí, že můj časovač je tichý a že používáme pouze vizuální pohyb časovače, který nám pomáhá sledovat čas v herně. Nezapomeňte, že opakem úzkosti je důvěra, takže důvěru musíme u dítěte vybudovat prostřednictvím předvídatelné rutiny používání Time Timeru způsobem, který mu nepřipadá děsivý.
Zvládání změn pomocí rutiny
Většina z nás začíná používat časovače slovy: "Až časovač zhasne, je čas uklidit." Vždycky je to tak. U úzkostného dítěte však připomínání, kdy zábava skončí, a odpočítávání minut do doby, než mu zábavu sebereme, zvyšuje úzkost. Zkuste tedy místo toho zavést předvídatelnou rutinu.
V mé terapeutické herně si s dítětem vytvoříme vizuální plán hry s obrázky nebo napsanými slovy, která si můžeme průběžně odškrtávat. Pro ty, kteří při odchodu z herny zažívají silné emoce, je posledním úkolem něco preferovaného, co jsme s rodičem vymysleli na podporu přechodu. Mohu například říct: "Až zmizí červená, bude čas odemknout maminčino auto." Nebo: "Až se časovač zastaví na nule, bude čas na tvou oblíbenou svačinu v autě." Vždycky se mi zdá, že je to dobrý nápad. Po několika sezeních této rutiny se úzkost dítěte obvykle sníží, protože ví, že se vrátí, aby si se mnou hrálo, a přechod k autu odvádí jeho pozornost od úzkosti z toho, že hra skončila. Časovač pouze vybízí k další věci v rozvrhu, místo aby dítěti připomínal, že zábava skončila.
Jak naučit děti čekat
Kdy na ně přijde řada? Kdy bude k dispozici jejich rodič? Kdy si je učitel zavolá? Může se to zdát jako jedna minuta nebo 200 hodin! Trik spočívá v tom, že nastavíte Time Timer na dobu, kdy bude preferovaná činnost nebo osoba k dispozici, a dítě si pro vás přijde, až přijde čas. Sledování ubíhajícího času pomůže odvést pozornost dítěte od čekání a také mu dá pocit kontroly a samostatnosti v tomto procesu. Používání vizuálního časovače pro čekání také vytváří zážitek vzrušení, když časovač vyprší, spíše než pocit zklamání, když časovač skončí. Uvědomte si, že aby tato strategie fungovala, musíme být s dětmi důsledně připraveni na změnu, aby se na nás mohly spolehnout, že se pro ně objevíme.
Volně přeloženo na základě článku od timetimer.com, Šárka Kremzow, MA